Toothing je bomba, bluejacking hrozba

Příznivci mobilních technologií už tuší o co jde, ale já nejsem tak velkým fandou, abych měl přehled o všech mobilních vymoženostech. Před rokem mi tak unikla zajímavá zpráva o toothingu, což je nejmíň ze dvou důvodů velká škoda.

Seznámení na jedné vlně

Zaprvé, toothing je výborný nápad, jak využít komunikační schopnosti moderních mobilních zařízení k poněkud pikantním účelům. Pomocí zařízení, které podporuje Bluetooth, je možné odesílat a přijímat anonymní zprávy. Finta spočívá v tom, že na virtuální vizitce, kterou si zařízení umí vyměňovat, místo jména uvedete krátký vzkaz. Krátce princip a účel předávaných zpráv představil např. Miloš Čermák v článku Flirt v MHD (Reflex 18/2004).

Mohl více zdůraznit fakt, díky kterému této činnosti věnovala dost pozornosti většina médií, totiž že účelem seznámení je nezávazný sex s náhodným partnerem na veřejném místě (v Británii tomu říkají dogging).

O co dobrodružnější a napínavější mohlo být přepravování se hromadnou dopravou! Místo vyhýbání se holím seniorů a stěhovacím pytlům kabelkám dam v nejlepších letech jsem mohl dychtivě lovil “spřízněný” signál.

Že by to přešlo v rozšíření mých sexuálních zkušeností, to se nebojím (díky mojí dlouholeté známosti totiž nejsem v podobných oblastech cvičený). Kolikrát jsem si ale říkal, co to ta holka/kluk pořád s tím mobilem dělá? Oni jsou na něm někteří jedinci opravdu závislí? A přitom jsem mohl doufat, že někoho nachytám při toothingu.

Vystřízlivění

Zadruhé, mám jeden ještě lepší důvod k lítosti nad tím, že jsem o toothingu dlouho nevěděl. I když je to velká škoda, toothing je hoax neboli výmysl! Kajícně to přiznává mnohem čerstvější sloupek Miloše Čermáka Něco na zub (Reflex 15/2005). Jen nevím, za co se na jeho konci autor omlouvá, protože pochybuji, že bylo v jeho silách lépe si zprávu ověřit. Určitě by mě fascinovalo, jak snadno jsem dokázal naletět. Základ hoaxu byl pečlivě vymyšlen a autoři se dobře připravili, ale přesto ani sami nečekali, jaký budou mít úspěch.

Bluejacking, tatínek toothingu, je posílání zpráv na telefony v dosahu, které klidně můžeme označit jako spam. Nevyžádané reklamní sdělení společně s výzvou k uložení kontaktu na inzerenta budeme možná potkávat v budoucnu častěji (třeba na Kenvelo svetr).

Aktivovaný bluetooth sice “žere” baterku, ale to je menší problém, než další potenciální nevýhody. Chytří jsou např. zloději, kterým pomáhá vyhledat auta, která se vyplatí vykrást (neberte notebook nebo aspoň moderní telefon). Kromě toho, že bluejacking může být dost otravný, může dokonce být nebezpečný. Ne, nemyslím pohlavní choroby, ale bezpečnost dat a ochranu soukromí.

Jak se rozšiřují multimediální schopnosti mobilů, může být možné posílat třeba video a jednou možná i trojského koně, který udělá místo na paměťové kartě vašeho digitálního asistenta. Nedivil bych se, kdyby už dnes bylo možné identifikovat osoby (tenhle člověk si u nás koupil svetr, pošleme mu obrázek s novým modelem) a také monitorovat jejich pohyb.

Já raději chodím s vypnutým bluetooth…

Stále složitější SEM

Jim Hedger napsal pro ISEDB.com článek o růstu obtížnosti SEM: …the marketing arena has been upgraded from a three-ring circus venue to a Super Bowl sized stadium.

Proč?

Úvod článku udává tři důvody, proč je oblast složitější:

  1. Zákazníci začínají rozumět Internetu, podobně jako firmy, které zadávají reklamu na internetu. [Ještě pořád nebo už zase? :]
  2. Rozšířil se IM, blogy, různé online komunity (social networking, fóra) a desktopové vyhledávání.
  3. Vyhledávače se mění a rozšiřují.

Zbytek podle uvedené trojice rozškatulkovaný není a skoro každý odstavec by mohl existovat samostatně, nic je nespojuje.

Nové cestičky

Jim Hedger vychvaluje vzestup firemního blogování. Komu by se taky nelíbilo snadno šířit informace, získávat na ně odezvu (od klientů) a hlavně zvyšovat každým postem link popularity homepage (česky: říkat vyhledávačům, že můj web je populární).

Taky píše, že chytří SEM konzultanti pomáhají klientům naučit se, jak využít odborná fóra a diskuzní skupiny. Každá dobrá rada od zkušených zaměstnanců posiluje značku a je v ní odkaz . [Správně. Kolik zaměstnavatelů asi podobnou činnost toleruje? Vůbec se neodvážím zeptat, kolik jich ji podporuje. Know-how přece patří pod pokličku…]

Lokální a vertikální vyhledávání

Lokálnímu vyhledávání předpovídá brzy stejnou popularitu, jaké se dnes těší Žluté stránky. Informace o poloze by měly být v patičce každé stránky (zmiňuje dokonce GPS souřadnice). Rozmach je viditelný i ve druhé oblasti, především díky objemu reklamy, která může být ve vertikálním vyhledávání cílená lépe než v obecném fulltextu.

Vracíme se tak ke katalogovému uspořádání? Pro každou oblast vlastní vyhledávač? Raděj vidím integraci výsledků ze speciálních databází do výsledků běžného hledání. (Cesta, kterou se snaží jít např. Ask Jeeves, viz Pizza Recipe.)

Odstavec věnuje dokonce vyhledávání na vlastním počítači (desktop search). To už nevěděl, o čem má psát?

Celý článek SEM Growing More Complex je zbytečně dlouhý (autor asi vůbec neškrtal) a předkládá SEM jako složitější vědu, aby to nakonec vyvrátil poslední větou: As long as spiders act like spiders and search engines continue to spider sites, finding the way to the future by following the paths of the past continues to be the best marketing plan.

Možná to není špatné shrnutí, ale stejně bych mu nedal dobrou známku.

Třídíte odpad? Já ano!

MedvídekPů, po přečtení článku Lidé ročně vytřídí 34 kilo odpadu, nová kampaň to má zlepšit, si ve spotu Třídíte odpad? Já ne… stěžuje, že nemá kam házet. Jinak by prý třídil.

V komentářích převažuje „netřídím“. Lidi nadávají na paušální systém placení, několikrát se proto opakuje: Proč bych třídil, když každý týden vyvezou všechen odpad, co vyprodukuju?

Každé malé dítě přece ví, že dávat flašky nebo dokonce baterky do koše je zvěrstvo! Člověk nemusí být ekologický aktivista, aby to pochopil.

Podle průzkumu prý třídí 66 % lidí. (Tomu nevěřím, sám bych to odhadl na 40 %.) Nová kampaň se zaměří na zvýšení kvality tříděného odpadu. Jejím heslem bude Nebuďte líní: třiďte správně a součástí má být od února jaktridit.cz.

Raděj bych to ani nepsal, ale musím se podělit o zkušenost s odpaddědkem (obdoba hajzlbáby, které jsou ještě občas ke spatření a cizinci nám je jezdí nevěřícně okukovat). Přivezl jsem na vozíku, kromě jiného, tak 20 kilo papíru do sběrného dvora:

– Ten papír?
– Otráveně: Dej ho tam do toho kontejneru.
– Udiveně: Kterého!?
– Nedočkavě: No tam toho, jak je na něm napsaný spalitelný vodpad.

Brněnská spalovna je holt navržena na víc odpadu, tak je asi potřeba tam nasypat všechno, co hoří. Taky se vám zdá, že je někde něco špatně?

Inzerát a pohlednice od Firefoxu

Firefox ve vánoční baňce Minulý týden vyšel v New York Times dvoustránkový inzerát (PDF, 735 KB) propagující Firefox. Musím uznat, že marketingový tým odvádí dobrou práci, tři otištěné komentáře od uživatelů by snad nešly lépe vymyslet. Sází na rychlost prohlížeče, jeho funkce, stabilitu a snadný přechod.

První stránka je téměř celá pokryta jmény dárců. Kolik jich tam je? Odhadem asi 10 tisíc. Moje oči zachytily tři česky znějící jména – Roman Hajek, Jiri Dvorak a Silvia Slezakova.

Novinář Randall Stross ze stejného deníku se asi nechal reklamou inspirovat a 19. vyšel jeho dvoustránkový článek Firefox je v Microsoftím kurníku (a slintá). Vůbec v něm IE nešetřil. Děkujeme.

A na závěr přeci jen jedna novinka. Jestli jste nestihli všechny obšťastnit sváteční pohlednicí a nějaké ještě pošlete, podívejte se na Spread Firefox eCard Gallery.

Jak kvůli blogování nedolétat

Nejdřív příběh: Letuška Ellen Simonetti, známá pod přezdívkou Queen of Sky, našla na záznamníku zprávu, že zítra neletí. Prý kvůli nějakým fotkám na webu. Sedla tedy ke svému blogu (Diary of a Flight Attendant) a všechny závadné obrázky, na kterých měla oblečenou uniformu Delta Air Lines, vymazala.

Po týdnu byla pozvána „na personální“, kde se dozvěděla, že oficiální důvod vyhazovu jsou nevhodné fotky. Neoficiální důvod byl údajně blogování. Ellen podle svých slov začla v lednu blogovat, aby se snáze vyrovnala se smrtí matky. Terapie, která ji stála místo?

Na webu údajně našla spoustu fotek mužů ve firemní uniformě. Protože si nebyla vědoma žádného pravidla společnosti, které by to zakazovalo, rozhodla se bojovat – podala stížnost pro diskriminaci kvůli pohlaví.

Dodávám: Nosit uniformu je v USA úplně běžné. V autobusu podle oblečení poznáte, čím se kdo živí. Někdo smaží hamburgery pro Burger King, někdo dělá v nemocnici a další u letecké společnosti.

Měl zaměstnavatel právo ji vyhodit? Neměla předtím v práci problémy a tak je divné, že nedostala varování, ale rovnou padáka. Ostatně není první, kdo byl kvůli blogování propuštěn.

Známá programátorka Joyce Park (blog Troutgirl) musela opustit Friendster. Iain Murray už není vedoucí výzkumu washingtonské neziskové organizace. Steve Olafson, americký novinář, už nepíše pro Houston Chronicle. Penny Cholmondeley opustila město Nunavut, pro které dělala turistický marketing a z Polar Penny se stala Pacific Penny. Vyhazoval i Microsoft…

Zaměstnavatelé asi budou muset změnit company policy. Než to udělají, můžete si přečíst rady z nápovědy Bloggeru How Not to Get Fired Because of Your Blog. Radí tam třeba, že máte používat Web Fire Escape.

Jak prodělávat na Internetu

Petr Staníček aka pixy asi nespí, jinak to snad všechno zvládnout ani nejde. V online knize 123 kroků ke špatnému webu: Jak prodělávat na Internetu, kterou možná nikdy nedokončí, začal s popisem obvyklých znaků špatného webdesignu. Jeden za všechny:

Především se snažte, aby nebyl účel vašeho webu patrný hned na první pohled. Z úvodní strany odstraňte všechny zmínky o zaměření vaší firmy, jejím sortimentu a jakékoli kontakty.

Konec evropské kultury a demokracie

Realita občas potřebuje drsný popis. Lidovky v článku Proč Evropanky nerodí [jiný zdroj téhož článku Pavla Kohouta] píší, že děti už nejsou ekonomickou potřebou, zajištěním vejminku. Důchodové systémy (jakkoliv jsou špatné) je povýšili na domácí mazlíčky – předměty luxusní spotřeby. Jenomže:

Tržní segment domácích mazlíčků je ovšem velmi konkurenční. Je příznačné, že pokles porodnosti během 80. a hlavně 90. let byl doprovázen raketovým nárůstem počtu psů chovaných ve městech.

Sociolog Ivo Možný v rozhovoru pro Reflex Jsem zvědavý, jak to tady dopadne odpovídá na otázku problémů Evropy: evropská kultura teď znovu musí absorbovat vpád barbarů, znovu nastává stěhování národů.

Příliv gastarbeitrů ale pro evropskou (křesťanskou) kulturu není záchrana: buď se Turci asimilují, pak ale také přestanou mít děti, nebo se neasimilují a pak naše kultura ustoupí a převahu získá islám. Ekonomové by podle něj měli, místo propočítávání variant ekonomického růstu, začít uvažovat o řízeném sestupu.

Kolik budu mít dětí, průměrných 1,2? Dočkám se hranice pro odchod do důchodu, když bude o 10 let vyšší než průměrná délka života? Neměl bych konvertovat k Islámu? Vrátí se Miloš do politiky, když si to přeje hlas lidu (diváků nedělní Partie)? Může za takové úvahy hnusné počasí?

Článek i rozhovor, ze kterých jsem čerpal pro tento spot, stojí za přečtení. Odpovědi nedávají, jsou potřebným drsným popisem reality.

Wikalong

Předpokládám, že Wiki všichni znají. Nejkratší definice, kterou dokážu napsat, je „koncept otevřeného publikování“. Nebo je lepší vyměnit přívlastek otevřený za kolaborativní? Pro pořádné vysvětlení mrkněte třeba na článek Nedělej cavyky, napiš to do Wiki!.

Rozšíření Firefoxu Wikalong je pojmenováno záměrně podobně. Návštěvníci libovolné stránky mají možnost komentovat ji a třeba upozornit na související stránky. V prohlížeči je vše zobrazeno v postranní liště (což je oficiální překlad pro sidebar, který bych raděj nazval bočním panelem).

Wikalong komentář na stránce gmail.com

Například Wikalong stránek M$ je nadepsán větou You have other options, pod kterým následuje seznam alternativ k některým jeho produktům (doplněný nakonec trošku změněným obrázkem Billa).

Prozatím jsou Wikalong komentáře jenom zábavná zajímavost, která zpestřuje malý počet stránek. Ale co kdyby se rozšířily a zvýšila se jejich kvalita? Představa wikipedie na každé stránce se mi hodně líbí.

Kam směřují vyhledávače?

Všichni umíme používat fultextové vyhledávače. Průměrně dvakrát položíme různé dvouslovné dotazy. Mezi výsledky (ne)najdeme odpověď podle toho, jestli jsme uhodli jak se zeptat nebo jestli vyhledávač uhodl, jak nám odpovědět. Připomíná to hádání z křišťálové koule. Jak se hádá dnes a jak tomu bude zítra?

Čtěte na Lupě, v mém stejnojmenném článku. Z obsahu (nadpisy):

  • Na velikosti přece nezáleží
  • Výhrou bude ovládnutí desktopu
  • Klíčem je inovace
  • Porozumění dotazu
  • Ofenziva portálů